Antonín Skočovský

Můj dědeček Antonín Skočovský (Antonin Skocovsky) je mým vzorem v nezdolné houževnatosti, s jakou usiloval o svůj cíl. Nezalekl se v životě potíží. S podnikáním v oblasti uměleckého kovářství a zámečnictví začal již před první světovou válkou. Válka nejenže přerušila jeho podnikatelské úsilí, když se statečně zapojil do legionářského boje, z něhož se zraněný po mnoha letech vrátil, ale připravila ho o vše, co do té doby zbudoval. A tak po válce začal znovu a rozšířil výrobu o tehdy velmi moderní technologii - stavbu výtahů. Své vlastenectví vyjádřil po skončení 2. světové války tím, že daroval městu Brnu asi 40 výtahů, zejména pro ulici Tábor. Po znárodnění v roce 1948 opět přišel již podruhé o vše, co zbudoval, a vize, že by výrobu znovu svou pílí a úsilím obnovil, se postupem času rozplynula, a to definitivně, když v roce 1963 ve věku 78 let zemřel. 

Na jeho tradici uměleckého kováře a zámečníka navázal až jeho pravnuk, a to v původním objektu vybudovaném Antonínem Skočovským v Brně na ulici Puškinově v Žabovřeskách. Tento objekt byl oprávněným osobám vrácen v roce 1994 ve zcela dezolátním stavu, s mrazem popraskanými armaturami,  trubkami vodovodu a rozvodu tepla, s nevyhovující elektroinstalací. V současné době slouží jako působiště několika firem, které zde působí na základě pronájmu nebytových prostor. Vztah k bývalé výrobě výtahů zajišťuje pouze firma "Výtahy Mühlbacher", která nyní v objektu sídlí, a zabývá se prodejem moderních výtahů. Návaznost na práce zámečnické povahy a práce s kovem (brány, mříže, atd.) zde realizuje umělecký kovář Daniel Hlobil, zatímco pokrokové technologie ve vytápění zde zastupuje firma ESK spol. s r. o. se sídlem v Brně. 

A takhle objekt vypadá nyní:

(pohled z rohu ulic Puškinova a Zborovská v brněnské městské části Žabovřesky)

(šikmý pohled z ulice Zborovské)

Chcete-li vidět uměleckého kováře při jeho "výkonu", stačí kouknout zde:
		Daniel Hlobil - umělecké kovářství